Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


20.

Bradavická škola mezitím pokračovala ve svých zajetých kolejích. Studenti jako obvykle vyváděli lumpárny, učitelé je jako obvykle zahrnovali učivem a domácími úkoly, Severus Snape jako obvykle v hodinách i mimo ně naháněl hrůzu... A Albus Brumbál to pozoroval se skrytou spokojeností. Vše zatím běží, jak má.

Samozřejmě tu byly jisté změny, ale kdo by se tím pořád zaobíral. Jen Hermiona, Ginny a Ron nezapomněli. Možná ještě členové famfrpálového družstva a pár dalších Nebelvírů pociťovalo Harryho nepřítomnost, ovšem jinak už nikdo. Tedy, pociťovali ji všichni, drtivou většinu obyvatel Bradavic však potěšila nebo nezajímala. Jak pokračuje Brumbálovo pátrání po Harrym Potterovi, to už u snídaně, u oběda, ba ani u večeře nikdo neřešil.

A Romilda Vaneová setrvávala ve sladkém bezvědomí.

,,Co myslíte, že teď Harry dělá?” zeptal se jednoho odpoledne Ron.

Většina nebelvírských sedmáků, kteří měli ten den vyučování jen dopoledne, byla různě roztroušena po společenské místnosti. Někteří se učili (Hermiona), někteří hráli šachy (Dean tvrdě tlačil Seamuse k ústupu), někteří se jen tak povalovali a povídali si (Parvati a Levandule řešily nějaký závažný módní problém), někteří se usilovně snažili na něco si vzpomenout (Neville žmoulal v ruce sytě červeného pamatováčka, ale nijak zvlášť mu to nepomáhalo)... Celkově vládla ospalá nálada. Od doby, kdy ze školy odešli George a Fred, nebývalo moc často ve společenské místnosti výrazně živo.

Otázka ohledně Harryho aktivit byla určena vlastně jen Hermioně, ale Ron si nemohl zvyknout na to, že jsou teď sami dva. Bez Harryho.

Hermiona odtrhla oči od knihy a podívala se na Rona.

,,Nevím. Doufám, že je v pořádku,” povzdechla si.

,,Neměli bychom zkusit poslat Hedviku se zprávou? Mohl by nám po ní odpovědět.”

,,Ne. Je lepší, když nikdo z nás neví, kde se Harry nachází. Také o něho mám starost, ale co kdyby to sem přišel někdo vyšetřovat...”

,,Proč jako? Vždyť Harry nic neprovedl!”

,,A kdo tomu kromě Ginny, tebe, mě a několika našich spolužáků věří?”

,,No... Pár lidí by se určitě našlo.”

,,Ano? Nikoho nevidím. Alespoň ne ty, kteří se za tu víru, že je Harry nevinný, nestydí.”

,,Hm.”

Po nějaké chvíli:

,,A myslíš, že je sám? V dopise se o nikom nezmínil a nikdo tady nechybí, aspoň co jsem si všiml.”

,,Rone, tohle už jsme probírali...”

,,No jo, dobře. Už mlčím. Prostě mám starost, no.”

Hermiona zaklapla knihu, přisedla si k Ronovi a opřela se mu o rameno se slovy:

,,Já vím, já také.”

Ron z té blízkosti na chvíli ztratil dech a málem se odtáhl, rychle se však vzchopil a nenápadně položil ruku kolem Hermionina pasu. Zůstali tak spolu hodnou chvíli. Harryho by ten obrázek jistě zahřál u srdce, kdyby ho viděl. A kdyby věděl, že je tak trochu zprostředkovatelem. Protože nebýt jeho nuceného odchodu, Hermiona a Ron by stále hráli tu otravnou hru na kočku a psa, kteří se pořád musí o něco přít. Všechno zlé je nakonec k něčemu dobré...

Do této idylky vtrhla jako povodeň Ginny.

,,Že neuhádnete, co mám!” řítila se celá rozesmátá k pohovce, kde seděli oba oslovení.

,,Co?” zatvářil se nanejvýš rozladěně Ron.

,,Dopis! Právě mi ho přinesl nějaký cizí sýček.”

,,A?” Rona ta novina stále ještě ničím nenadchla.

Zato Hermiona byla v obraze okamžitě: ”Je to to, co si myslím?” vyhrkla vzrušeně.

,,Ano! To písmo se nedá splést.”

Ron zpozorněl.

,,To jako chceš říct, že ti Ha-”

,,Pšššt!!!” okřikly ho obě dívky.

,,Ano, Rone. Přesně tohle chce říci. Ale nemusí to vědět všichni, nemyslíš?” šeptala Hermiona trošku nevrle.

,,Tak už to otevři,” zamlouval svůj výpadek mysli Ron.

Ginny z roličky pergamenu stáhla provázek s pečetí ze smůly a pergamen rozbalila.

Milá Ginny,

podařilo se mi tajně přemluvit sýčka, kterého jsem chytil v lese, aby Ti doručil tenhle dopis. Jsem naživu a mám se dobře. Alespoň v rámci možností. Nic mi nechybí a se svým společníkem zatím překvapivě vycházím. Nesmí se dozvědět, že jsem Ti psal, proto mi prosím neodpovídej. Jsem si jistý, že ve škole je všechno v pořádku. Opak bychom se rychle dozvěděli, protože můj doprovod (nevím, jak to dělá) má poměrně dobré informace o tom, co se v Bradavicích děje. Musím končit, aby mě nepřistihl. Pozdravuj ode mě Hermionu a Rona a vyřiď jim, že si o mě nemusí dělat starosti. Zase se ozvu. Miluju tě.

Harry

,,To bych rád věděl, kdo je ten jeho společník...” prohlásil Ron.

Hermiona jen pokrčila rameny a Ginny stále ještě s láskou hleděla na poslední Harryho slova.

27.06.2008 17:37:02
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one