Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


23.

,,Je fakt hrozné, jak někteří podceňují důvtip domácích skřítků,” nakrčil Harry nos. Za Dobbyho náhlé zjevení byl neskutečně vděčný. Stejně jako za zjištění, že se jeho přátelům nic nestalo. Ano, Dobby toho sice moc nevěděl, ale Harry si byl vnitřně jistý, že je to lepší zpráva než kdyby se dozvěděl, že se jim něco díky jeho neuváženosti stalo.

Napadlo ho, jak se dostali až k tomu, že Harry podvědomě chce – opravdu chce a opravdu mu záleží na tom – aby mu Snape důvěřoval.

”Možná vám ty hvězdičky a tma kolem nic neříká, Pottere, ale přesně to je čas, kdy vstávají kočky a netopýři, a lidé chodí spát.”

”Takže vám to vlastně vůbec nevadí?” nadhodil Harry nadšeně, opřel se na boku o jednu ruku a zadíval se na Snapeova záda.

Ten cosi zabručel v odpověď, ale nebylo mu rozumět a to Harry bral jako popud pro další vybavování se.

Ten kluk snad dočista zapomněl, s kým se baví, když takhle ztratil hlavu.

Severus, silně podrážděn jeho nečním kvákáním, se na něj otočil, v očích – jak doufal – spalující pohled.

”Máte moc energie, co tak,” – ”Kdy se vrátíme,” řekli současně stejně jako nezbytné: ”Co?”

”Ale nic,” odfrkli oba ve shodě. Lehli si a zavřeli oči. Mlčet vydrželi přesně šest vteřin.

”Co si o- ,”

”Pottere, mlčte!” řekl sedící a zcela probuzený Snape.

”Proč? Neřekl jsem nic- Zase něco slyšíte?”

”Ano, VÁS! Něco, o co jsem za čtyřicet let svého života nestál!”

”Fajn! Tak kdy se vracíme?” řekl už naprosto vytočený Harry – možná, že ne, možná se spletl, když se domníval, že mu na jeho… JEHO… názorech záleží. Vždyť byl naprosto k nesnesení! Ještě že už půjdou zpět…

Tichem se začalo nést něco podivného. Nejprve dušeného a pak se to ozvalo v plné síle. Ale bylo to tak neupřímné, až z toho zaléhaly uši.

”Co vám přijde tak- ?!” začal Harry, ale Severus ho přerušil: ”Vracíme?” a zeptal se tak sžíravě sarkasticky, nevěřícně a pobaveně zároveň, až Harry zaváhal, jestli se měl vůbec ozývat. Hlas plný hnusu a pohrdání nad tou myšlenkou vůbec. Ano, tento člověk byl ohromující ve své nesnesitelnosti…

”Zdržím-li se poznámek, co vám ušlo, Pottere, protože toho je opravdu hodně: vy se chcete vracet? Ne, my budeme muset utíkat ještě rychleji a ještě rafinovaněji se schovávat!”

”Jakto?”

”Jakto? Jak - co si myslíte? Že to něco znamená, když se objevil ten denník?!”

”Znamená to, že jsem nevinen!”

”Vážně! Pro Merlinovy -. Dobře, Pottere, fajn… Jen mi teď prozraďte: kdo že vám to uvěří?”

”VY! A Brumbál, a…”

”A dost! Co záleží na tom, že ti věřím já, kluku zatracená?! Co sejde na Brumbálovi? Copak nevíš, že nás honí ne jen ministerstvo, které nebude ochotno uvěřit nějakému deníku, který mohl být klidně nastražen a písmo zfalšováno, ale také všichni Smrtijedi s Luciusem Malfoyem v čele, jeho synátorem při ruce, a co víc – v čele se samotným Pánem zla, který na tebe má už dávno spadeno?! Kdes nechal hlavu?!” křičel Snape nepříčetně.

”Ať se jde nějaký Pán všeho zla vycpat, Snape! I ty se jdi vycpat! On není pánem všeho zla a já upřímně opovrhuji lidmi, kteří si to o něm myslí. Protože právě oni jsou největší tragédií pro takzvané dobro a největší posilou pro takzvané zlo. Ti, kteří jen nečinně stojí a čekají záchranu… K čertu s nimi a k čertu s vámi! To vy jim nejvíc pomáháte a pomáháte takovým psychopatům dostat se k moci! A hádejte, čím asi?! Nicneděláním! Pouhým přihlížením!”

”Vy jste se dočista zbláznil, Pottere! Copak já snad nic nedělám?! Copak já snad ,,nečinně přihlížím”?! Tak takhle si představujete nicnedělání?! Fajn! Vstaňte!”

”Co?” vyštěkl Harry šokovaně, protože Snape začal balit spacák.

”Vstaňte ihned, jinak za sebe neručím!” vřískl, a ve ztichlé noci se jeho hlas ozýval ještě dlouho a mocně poté.

”To neudělám,” přivřel oči a zašeptal nenávistně.

”Ne?!”

”Ne.”

”Dobrá tedy!” Přesunul se k němu, vzal jednu z jeho rukou a táhl ho na nohy.

”Co – to – ale – to! Pusťte! Slyšíte?! Pusťte mě! Nemáte právo- ” křičel bezmocně.

”Na co?! Zdálo se vám, že nic nedělám, tak se konečně pohneme z místa a nebudeme se zdržovat takovým přepychem, jakým spánek zajisté je. Já to vydržím! Co vy?!”

”JÁ ne! Pusťte!” zakřičel znova bezmocně a snažil se vyhledat jeho oči. Modlil se a ptal se sám sebe, kdy tohle skončí. Dnes ho neměl v úmyslu takto vytočit. Jak se ale zdálo, zdařilo se mu to dokonale.

”Tak pusťte!” zakřičel naposledy. Až tehdy se mu Severus podíval do očí a uvědomil si, co udělal.

Na to vážně neměl právo, ať si ho Potter provokoval, jak chtěl. Škubnutím jeho ruku odhodil od sebe, jako by se jí spálil; narovnal se. V očích se mu odehrával boj – bylo očividné, že ještě pořád zápasí s vlnami vzteku.

”Já- ,” hlesl Harry, ale Snape se otočil a opustil jejich stanoviště jak nejrychleji mohl.

Harry se nejistě díval na jeho záda rozpolcen mezi tím, aby na něj křikl svou otázku, jestli ho tady nechává napospas a tím, že vlastně chtěl, aby od něj byl ten člověk co nejdál, protože se ho bál. Po tom, jak se zachoval, určitě. I když…

Ano, Harry byl schopný připustit i to, že si za to mohl sám. Vážně toho na ně na oba bylo za poslední dobu troch příliš.

Jen Merlin ví, kde se ten člověk toulal tak dlouho, nicméně se vrátil až za svítání.

”Věděl jsme to,” hlesl Harry, kterému se nepodařilo usnout.

”Co?” Severusův hlas zněl poněkud zvláštně. Zjevně tím, že tak dlouho nepromluvil a předtím křičel.

”Já… Asi jsem věděl, že se zpět do Bradavic jen tak nevrátíme. Řekl bych, že jsem si to jen potřeboval ověřit,” vysvětli Harry, který měl plno času o tom přemýšlet.

Byl k Severusovi otočený zády a tak nemohl vidět, jak Severus pokýval hlavou. Následně se sehnul ke svému spacáku, který tak narychlo opustil, opět ho připravil, aby si do něj mohl lehnout.

Učinil tak okamžitě - také zády k Potterovi.

Usnul téměř hned.

Zato Harrymu se to podařilo o dost později. A i když usnul, nebyl to zrovna příjemný spánek.

27.06.2008 17:38:11
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one