Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


25.

Ten sen… byla noční můra.

ALE – vnukla mu myšlenku.

Musí Pottera naučit bojovat, chovat se a… všechno to, co mladý Nebelvír dosud považoval za zbytečné mrhání časem.

To je ono. Jinak se zachovat nemůže. Víc mu nepomůže. Nejde to. Musí tímto způsobem…

Vše toto se mu míhalo hlavou ještě těsně předtím, než se úplně – a s trhnutím – probral.

,,Vzbuďte se, Pottere,” řekl tiše. Poté hlasitěji.

,,Uchhm?”

,,Musíme vyrazit,” oznámil Severus odměřeně a přece měl Harry pocit, že v tom hlasu zaslechl i kousínek radosti, bylo-li to možné.

Když se Harry donutil vstávat, otráveně si myslel a možná dokonce tiše, neslyšně zafrflal: ,Jistě - to se mu řekne, když neusnul před hodinou.‘

Ještě než se rozednilo, vyrazili na cestu.

,,Kam jdeme?” odvážil se Harry zeptat.

,,Uvidíte,” okomentoval to Snape a dál si Harryho nevšímal.

Po pár hodinách…

,,Tak kam mě to vlečete?” zaprotestoval Harry konečně, protože těch pár hodin a kilometrů k tomu ušli bez řečí.

,,Vedu vás někam, pane Pottere, kde se zajisté naučíte to, co se naučit potřebujete. Dnes jdeme pouze pro vybavení,” zakončil Snape, ani se na Harryho nepodíval a šel dál.

,,Vybavení?” popoběhl ke Snapeovi Harry blíž. ,,Jaké vybavení?”

,,Vbrzku vaše vybavení, pane Pottere.”

Harry Snapea pozoroval – opravdu pozoroval. Měl nezvykle dobrou náladu. Téměř totožnou s náladou, jakou by měl, kdyby třeťákovi z Nebelvíru strhl dvacet bodů.

Harrymu se to nelíbilo. Vůbec se mu to nelíbilo.

Snape musel něco z těch pocitů vytušit, když ho ujišťoval, že k ,,němu domů nejdou, protože tam by je přece mohli chytit”.

Fajn…

Vážně výborně.

Ale Harry věděl, že na tom nesejde, že ho to ani trochu neuklidní. Nevěděl, kde jsou. To stačilo, aby ho vtíravý a neustálý pocit nervozity obtěžoval na každém druhém kroku.

Snape se je snažil navádět po lesní stezce, po pěšinkách, které byly schůdné alespoň minimálně. Nabral úplně opačný směr jejich cesty do teď, což Harryho nervozitu neupokojovalo.

Kde se vzal, tu se vzal – opravdu hustý a na první pohled tak tmavý les, že do něj sluneční světlo ve skutečnosti nemohlo proniknout.

Není divu, že by se každý mudla bez výjimky obrátil a odešel by.

Jenže drahý Severus Snape se rozhodl přesně do něj vstoupit. Rozumějte – na cestičku vedla prudce snížená zem. Tak snížená, že při sestupu brzdili podrážkami bot. Harry se bál byť i jen ozvat, že se mu celé to místo nezdá.

Pak, to když vstupovali mezi stromy, které vyhlížely velmi tmavě, studeně a nepřístupně a na cestičku, která oproti tomu jako by mírně zářila a světélkovala, jako kdyby vstupovali na sluneční pláň, spatřil Harry něco, co ani v nejmenším neočekával.

Stromy se rozestoupily a za nimi byly jen propadliny a vyvýšeniny a tam, kde se pár stromů shlukovalo k sobě, byť to zde bylo zalesněno značně řídce, stála jako by malá kůlnička. Kamenná.

Byla jen obtížně zahlédnutelná, přes to ji Harry viděl.

Právě tam směřovaly kroky Snapeovy.

,,Co to je?” zeptal se Harry ohromeně.

,,Spal jsem,” začal Snape, čímž Harryho zmátl – co to co s jeho otázkou mělo společného?

,,Zdálo se mi… No, pane Pottere, asi při vás stojí anděl strážný, jinak bych si to nedovadl vysvětlit. (As nota: No to jistě, drahý Ševie, a čistě nenáhodně má rudé centimetr dlouhé růžky, šedou svatozář a černá křídla, což? Oděn v černém, černé vlasy...)

Vzpomněl jsem si, že mám ještě jednu skrýš, kde ukrývám zbraně. Opravdové zbraně. A s ohledem na to, co jsem si uvědomil… Budu vás učit. Budu vás učit, jak přežít,” zdánlivě zakončil, když strkal ruku hluboko do jednoho ze stromů. Vytáhl z jeho středu spousty pavučin, jednoho pavouka a jeden stříbrný klíček.

Zasunul jej do dveří s o něco tmavším zámkem.

Otevřel dveře a Harrymu se před jeho zraky díky světlu, které by tady podle logiky vůbec nemělo být, otevřel pohled na různě dlouhé dýky, meče, šípy a dokonce na různě velké štíty.

,,Musíte se naučit,” ozvalo se mu u ucha, ale Harry nebyl s to se ani vyděsit. Jen zíral na tu nádheru před sebou, jak se stříbrné a pár zlatých čepelí blýskalo; tam, kde ostří lámalo světlo, a do očí mu vypalovalo světelnou díru.

,,Jak používat svůj mozek,” sledoval, jak se v tom samém světle rukojeť s vyrytými znaky odráží ve světle a hází prasátka na strop. Tím pohledem byl unešený.

,,Využít výhody diplomacie,” očividně každý z mečů říkal něco jiného, vyprávěl jiný příběh, měl jinou historii. Harry by tak rád poznal, co který říká, čím by soupeř řekl soupeři něco, co by pochopili jen oni dva.

,,Dokázat se vzpamatovat, když je to třeba.”

Ale nemohl. Tyto taje byly před ním ukryty. On neví nic o mečích a při tom všem ho to tak lákalo. Chtěl je držet v ruce, chtěl zkusit, jak…

,,Až někomu useknete hlavu,” zazněl mu tentokrát tvrdě do ucha Snapeův hlas, což ho probralo z jeho zasnění, ,,nebudete se v mečích tolik obdivovat, i kdybyste znal to, co nyní tolik toužíte vědět. Naučím vás, jak se bojuje, pane Pottere. Naučím vás, jak přežít. Naučím vás, jak tyto dovednosti umět využít. Pokud budete postupovat dle mých pokynů, naučím vás dokonce bojovat s meči, o nichž nyní vaše znalost sahá až tam že meč je ostrý a že má určitě nějakou rukojeť.”

Posmíval se mu? Harry nevěděl a upřímně mu to bylo jedno. Byla to nádhera… kterou zavřel jediným pohybem ruky Snape; dveře mu zabránily možnost výhledu na tu nádheru skrývající se uvnitř, v té malé, tmavé, spoře osvětlené místnůstce.

,,Nevím, kdo tady může být. Netuším, kolik lidí o tomto místě ví. Musíme co nejdřív zmizet. Pak vás, až se usadíme, naučím, jak se správně bránit. A daleko víc. Donutím vás vzpamatovat se. Donutím vás, abyste se vzpamatoval ne jen ze svých dětských infantilností a konečně se ukáznil, ale i abyste se uměl včas a řádně vzpamatovat, když vás někdo vyvede z míry. Utišíme společně vaši horkou krev. Naučíme vás správně využít váš mozeček a… až skončíme, bude z vás pravý diplomat. Nyní si vás vyzkouším, abych věděl, která zbraň se k vám bude hodit nejlépe.”

Opět pohybem ruky otevřel dveře.

Věděl, co dělá, uvědomil si Harry, když zavřel ty dveře. Říkat Harrymu něco takového s otevřenými dveřmi od té nádhery by se totiž minulo účinkem.

Ale co to? Snape odcházel směrem od ,,skladiště zbraní” a mířil dál.

Zavrčel na Harryho, aby si pohnul a Harry ho, byť neochotně, poslechl.

Harry nikdy nebude takový stratég a tak inteligentní jako Severus s jeho geniálním mozkem, nikdy toho nepochopí tolik, co Severus, ale pokud je Severus skutečně tak dobrý, říkal si právě Severus pro sebe v duchu, dokáže toho malého kluka přimět soustředit se na jeho výklad, přiměje ho, aby se naučil, co to jen dá všemu tomu, co Severus uměl a nedělalo mu to nejmenší problémy.

Ano, z Harryho vždy bude přednostně hrdina se svaly a Severus vždy bude všemi nedoceněný génius s mozkem, ale kdo pro všechno na světě tvrdí, že když se tihle dva spojí, nepůjde každému z nich tak trochu to, co ovládá ten druhý? Že se od sebe nenaučí své přednosti navzájem?

(As nota: A já věřím, že se to od sebe naučit dokáží.)

24.07.2008 09:51:35
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one