Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook





Harry vlastně tak docela nechápal, proč se Severus rozhodl naučit ho šermovat. Nicméně se vůbec nebránil, protože bojovnost měl v krvi a šerm byl skvělý prostředek, jak ji ventilovat. Navíc oproti kouzelnickým soubojům neměl při rvačkách takové zábrany (raději by Dracovi Malfoyovi vrazil pěstí do zubů, než by na něho seslal kletbu způsobující třídenní průjem), proto s nadšením uvítal tento téměř mudlovský způsob výměny názorů. Bláhově si myslel, že v šermu třeba nebude Severus tak dobrý a že on sám si vedle něho nebude pořád připadat jako dítě, které se snaží o první krůčky. Jistě, Severus nebyl nejlepším duelantem v zemi, rozhodně se však za svoje schopnosti na tomto poli nemusel stydět. Což Harry zjistil vzápětí. A od té doby se často pozastavoval nad tím, kde asi, kdy a jak se Severus dostal k šermu, případně kam a s kým chodívá cvičit nyní. Vždy si pak uvědomil, že o tom člověku vlastně skoro nic neví. A že nebýt toho neštěstí s nápojem lásky, ani by netušil, jak také může neoblíbený bradavický profesor trávit svůj volný čas. Hlavně ta část s kým Harryho nesmírně zajímala, ale zeptat se na to neodvážil.

Shodli se na tom, že nejvhodnější zbraní pro Harryho bude rapír. Vzhledem k jeho nevysoké postavě a lehké konstituci by mu těžší zbraň způsobila akorát komplikace. Sice měl Harry v první chvíli obavy, že při konfrontaci s někým používajícím třeba jedenapůlruční meč by byl ve značné nevýhodě, ale Severus ho s úsměškem vyvedl z omylu: „Samozřejmě že s rapírem meč nepřemůžete silou. Rychlostí to však možné je. Rapír je převážně bodná zbraň, zatímco meč sečná, a bod je oproti seku výrazně rychlejší, protože nepotřebuje nápřah. Než se váš protivník dostane k samotnému seku, bude vámi proboden. Nebo jinak,“ pokračoval, když viděl, jak nedůvěřivě se Harry tváří. „Copak jste již zapomněl, jaké problémy činilo vašemu bratranci udělat si z vás boxovací pytel? Byl mnohem silnější než vy, ale nebyl schopen vás dohnat,“ dodal s mírným ušklíbnutím. Harry musel Severusovi za ten postřeh v duchu přiznat bod k dobru. I když poněkud neochotně - přece jenom mezi nimi po té hádce stále něco viselo.

A když už jsem to nakousl, povíme si něco o tempu, vzdálenostech a dalších věcech...“ navázal Severus a tím přiměl Harryho vrátit se od nicneřešícího přemítání, kdo z nich dvou tehdy jednal přehnaně, zpět do přítomnosti.

První dny byly monotónní a pro oba velice vyčerpávající. Žádný z nich to však nechtěl před tím druhým naplno přiznat, a tak raději zatnuli zuby a pokračovali. Každé ráno vstávali a s nemalým úsilím potlačovali bolestná sykání, když si protahovali zmožené svaly. Ubylo teorie a přibylo praxe. Harry se učil správný postoj a držení zbraně („Pottere, ne tak křečovitě. Zbraň je jako ptáček. Držíte-li příliš silně, zemře. Držíte-li příliš volně, uletí vám... To už je lepší.“), základní kroky, výpady, kryty, body, seky... Denně poslouchal napomínání typu: „Ramena dole, Pottere,“ nebo „Loket zůstává mírně pokrčený...“ následované „Koleno ven, špička přední nohy míří na protivníka!“ Nebyly vzácné ani uštěpačné poznámky „Merline, co ten vystrčený zadek? Takto nemáte žádnou stabilitu!“ doprovázené lehkým plácnutím zmíněné části Harryho těla plochou čepele rapíru, který používal Severus. Zmínka o tom, že každý pohyb šermíře má tři znaky - ohraničenost, ukončenost a určitost - Harryho nečekaně rozesmála. Nemohl se ovládnout a ani Severusův nechápavý pohled ho nedokázal donutit, aby se na chvíli přestal smát a vysvětlil mu, co že ho to tak pobavilo. Ta tři nevinná slova mu něco připomněla: živě před sebou viděl zmučeného Rona při hodinách přemisťování, jak se zoufale snaží vzpomenout si na „ty stupidní tři O - odrazit? ohlodat? ó, Merline!“

Nekonečný dril byl prokládán cvičeními na postřeh nebo na přesnost. Postupem času, to když Severus došel k názoru, že jeho žák už jakžtakž ovládá techniku, se přidala i cvičení na rychlost. A aby toho nebylo málo, musel Harry vědět také něco z historie šermu. Na rozdíl od profesora Binnse uměl Severus podat výklad překvapivě zajímavě a Harryho tento střípek dějin opravdu zaujal. Severus také merlinvíodkud vydoloval jednu z učebnic starých mistrů s názornými obrázky a doprovodnými vysvětlivkami. Vysvětlivky byly v italštině, Severus však nevypadal, že by ho to vyvádělo z míry, a se stoickým klidem Harrymu odpovídal na dotazy, co která poznámka pod kresbou znamená. V případě nutnosti mu neváhal danou techniku i názorně ukázat.

Jednoho pozdního odpoledne, kdy byli oba příliš fyzicky unavení, než aby pokračovali ve cvičení, se rozvalili v měkké trávě a nechali se hýčkat slabými paprsky slunce. Harry se ošil a potom se zeptal: „Pane, když jsme si povídali o historii šermu a jeho vývoji, proč jste se nezmínil také o šermu sportovním? Myslím ten, který v dnešní době provozují mudlové, pořádají v něm různá mistrovství a zásahy monitorují pomocí elektrického zařízení.“

Severus se nejdřív mírně zachmuřil, až si Harry pomyslel, že určitě položil tu nejhloupější otázku, jakou jen mohl, a už si v duchu začal spílat, že s tím vůbec začínal. Ale záhy se ukázalo, že je tomu jinak.

Protože moderní sportovní šerm je pouze cvičný a byl by vám k ničemu,“ řekl Severus prostě.

Tomu dost dobře nerozumím,“ přiznal Harry.

Sportovní šerm, ten který znáte z ... té vaší televize,“ prohlásil Severus s lehkým pohrdáním, „je často sebevražedný. To vy rozhodně nepotřebujete.“

Harry povytáhl obočí. (od koho to jenom chytil, že?:)

Samozřejmě že ne ve všech kategoriích. Přesto však ve většině případů končí střetnutí zásahem obou šermujících, přičemž body získává ten, kdo zasáhl dříve. Řekněte, k čemu je mi dobré, když svého protivníka probodnu o půl sekundy dříve, než sám dostanu smrtící zásah?“

No... k ničemu.“

Přesně. Zemřel bych s vědomím, že jsem nepřítele odstranil. Ale je mnohem lepší ho odstranit a přežít. A ta možnost tu je. Proto se učíte podle mistrů ze šestnáctého a sedmnáctého století. V té době šerm nebyl kratochvílí nebo soutěžní disciplínou, v první řadě to byl prostředek k přežití.“

„Takže... jestli to dobře chápu, zaměřili jsme se pouze na šerm bojový. A i když je sportovní šerm v lecčem tomu bojovému podobný, mám na mysli zbraně, kroky a tak, rozhodně by se neměly tyto dva směry zaměňovat,“ shrnul to Harry. Otočil se na bok a hlavu si podepřel rukou. Zamyšleně zíral kamsi do dáli přes Severusův nos. Severus se také otočil na bok a nadzvedl se, aby se dostal do Harryho zorného pole.

„Jednou z vás něco bude. Třeba skvělý duelant,“ prohlásil.

„Díky,“ vyrazil ze sebe Harry, neschopen na takovou poctu - vždyť to prohlásil Severus Snape, ten stejný člověk, ze kterého lichotku většinou nevydolovala ani Minerva McGonagallová - zareagovat čímkoli rozvinutějším.

„Není zač,“ Severus dál propaloval očima Harryho. Nějakou chvíli se na sebe jenom dívali. Až Harry nevydržel a se sotva patrným zarděním ve tváři svým pohledem uhnul. Lehl si zpátky na záda, koukal na plující mraky nad sebou a v zubech drtil stéblo trávy, takže už neviděl, jak v Severusových očích cosi problesklo. Cosi podobného prozatím nenaplněnému očekávání.



06.09.2008 16:07:43
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one