Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Věnováno FT, pokud se mnou ještě neztratil trpělivost.

A ještě... jedno souvětí v této kapitole stvořila Assez, uhádnete, které to je? :D

Š.
 

Harry se probudil ze sna velice brzy ráno. Měl nejasný pocit, že něco je špatně, jenže nemohl přijít na to, co by to mělo být. Rozhlédl se okolo sebe, ale nic neviděl, neboť obloha byla teprve na půl cesty mezi černou a temně šedou. Ani zvuky lesa nenasvědčovaly nečekanému narušení obvyklého klidu a kousek od sebe Harry slyšel pokojně oddechovat Severuse. Severus má jedinečné schopnosti včas rozeznat nebezpečí i ve spánku, léta špionáže dělají své. Tak čím to mohlo být? Proč má zase pocit, že se řítí do průšvihu? S povzdechem se otočil na záda a skrz větve stromů zamyšleně pozoroval hvězdy. Zdá se to být tak dávno, co odešel z Bradavic, co naposledy viděl Ginny. Stýskalo se mu a zároveň se nechtěl vracet. Byl rád v Severusově společnosti a bylo mu jasné, že návrat do školy by všechno změnil a Harry by se tak připravil o výsadu trávit tolik času s někým, kdo ho může tolik naučit.

,Cože? Rád?! V Severusově?! Uh!‘ otřepal se při tom pomyšlení. Odkdy o tom člověku, který ho neustále častuje svými jízlivými poznámkami a úspěšně z něho dělá natvrdlého ňoumu, přemýšlí jako o Severusovi??? ,Merline, já už blázním,‘ vyděsil se Harry a snažil se zaplašit veškeré myšlenky týkající se profesora lektvarů.

,Co že se mi to zdálo?‘ horečně vzpomínal.

,Ale ty jeho poznámky nejsou jen jízlivé,‘ vracel se Harry přes obrovské úsilí vybavit si poslední sen zpět k tomu, co ho momentálně pálilo nejvíc, ,Snapeovo „Jsem si tím naprosto jistý se přece nedalo zařadit do kategorie posměšků...‘

,Zpátky ke snu. Byla tam Ginny... A...‘ po zádech mu přeběhl mráz. Bylo mu, jako by spolkl balvan. Tak odtud má ten neodbytný pocit něčeho hrozného... Jak ho něco takového vůbec mohlo napadnout, třebaže ve snu? Nebo mu někdo pomocí snu chtěl naznačit, k čemu se možná chystá Ginny? Ovládla ho nejistota. Ano, poslední týdny ji zanedbával, k tomu však byl donucen okolnostmi, nesnaží se ji nijak kontaktovat hlavně pro její bezpečí. Ta příhoda s dopisem ho vyškolila.

,Řeknu Snapeovi, že potřebuji odeslat zprávu, požádám ho o pomoc. Musím se jí ozvat, dát jí vědět, že jsem v pořádku a že na ni myslím. A ověřit si, že se nestalo nic jí. Když nebudu packat dopolední výcvik šermu, třeba bude Snape ochotný mi pomoci najít bezpečný způsob, jak dostat dopis do Bradavic.‘

O něco málo klidnější si lehl pohodlněji a pokusil se ještě na chvíli usnout. Nijak zvlášť úspěšný v tom nebyl.


Den pro Harryho nezačal nejlépe a ve stejném duchu pokračoval. V hlavě si pořád dokola přehrával různé varianty dopisu a neméně se trápil, jak to má vysvětlit Snapeovi. Byl velmi nesoustředěný a v důsledku toho se mu podařilo převrhnout kotlík s vodou určenou na čaj a uhasit tak oheň, během snídaně se bolestivě kousnul do jazyka a všechno mu padalo z rukou. Včetně rapíru. Jestli to Severus zaregistroval (samozřejmě, že zaregistroval), nedal na sobě nic znát. Harry by byl skoro raději, kdyby se Severus zeptal, co se děje. Jenže to by po Snapeovi nikdo nemohl chtít...

Po obědě už Harry své vnitřní napětí nevydržel a otázal se Severuse, co by mu doporučil jako nejbezpečnější způsob komunikace s někým z Bradavic. Severus se na Harryho zkoumavě zadíval: „O koho jde? Pan ředitel? Někdo z profesorů? Pochybuji... Pan Weasley? Slečna Grangerová? Nebo opět slečna Weasleyová?“

Harry se začal potit. Snapeova zmijí nátura byla očividně zpět v plné síle - jakým způsobem ta dvě slova řekl. Odhodlání Harryho opustilo. Ale když už jednou začal, nebylo cesty zpět, proto se zhluboka nadechl a snažil se, aby jeho „Ano, Ginny,“ znělo vyrovnaně. Pokud někomu připadá šepot alespoň trošku vyrovnaný, dokonce se to Harrymu i povedlo.

Copak slečně Weasleyové tak nutně potřebujete sdělit?“

Proč to musíte vědět?“ odsekl Harry.

Jak se ukázalo, potřebujete nad sebou dozor,“ odfrknul si Severus.

Velice vtipné. Chyby děláme všichni, ne? Poučil jsem se. A proto se vás teď ptám, zda máte nějaký tip.“

Mám,“ odvětil Severus a sledoval Harryho smažícího se ve vlastní šťávě.

A budete tak laskav a podělíte se o něj se mnou?“ začínala se Harryho zmocňovat zlost.

Severus mlčel a jen ho dál upřeně pozoroval.

Prostě ji chci ujistit, že na ni myslím,“ rezignoval, „ale vy takové chování nejspíš nepochopíte,“ dodal s náznakem znechucení.

Co že tak najednou?“ pozvedl Severus obočí a záměrně ignoroval narážku na absenci svých citů.

Tak najednou co?“

Že ji tak najednou chcete ujišťovat. Ve skutečnosti jste si dal dost načas, očekával jsem tyto snahy z vaší strany mnohem dříve, jste přece Nebelvír.“

Dlouho jsem se odhodlával.“

Ale pane Pottere, na to vám mám skočit? Odhodlával jste se půl dne. Neuvěřím vám, pokud se mi budete snažit namluvit, že o kontaktu svých blízkých přemýšlíte déle.“

Koukám, že vám nic neunikne.“

To nebyl žádný velký výkon, ve vás se dá číst jako v otevřené knize.“

Harry se ušklíbl a pomyslel si, že něco takového mohl čekat.

Takže?“ rozhodl se Snapea otravovat tak dlouho, dokud neprosadí svou.

Takže co?“ nenechal se Severus vyvést z míry.

Takže co byste mi poradil jako nejbezpečnější způsob?“ otráveně vysvětlil Harry.

Nejbezpečnější způsob, jak komunikovat s někým z Bradavic, je s nikým z Bradavic nekomunikovat,“ prohlásil Severus suše.

Harry ucítil náhlou potřebu do něčeho praštit, nejradši do něčí tváře. Mezi větvemi stromů probleskovaly paprsky slunce a v dálce se ozývala kukačka.

Skvěle. Tohle jsem zrovna na mysli neměl,“ nedokázal Harry potlačit rozčilení v hlase. Kukačka oběma kouzelníkům zvěstovala, že budou žít ještě desítky let, ti ji však naprosto ignorovali a vůbec se neobtěžovali ji vnímat, natož počítat roky podle jejího kukání. Nevděčníci.

Nic bezpečnějšího neznám.“

Nemusíte mě chytat za slovo. Moc dobře víte, jak jsem to myslel,“ vztekal se Harry.

Ano. Ale dokud mi tu svou potřebu obstojně nezdůvodníte, nehodlám riskovat prozrazení,“ odvětil Severus klidně. Dokonce Harrymu ani nepřipomněl, že uprostřed divočiny se schovávají jen díky Harryho zvyku být neustále aspoň ve třech malérech zaráz.

Co ještě chcete slyšet?! Mám o Ginny starost!“

Proč teď?“

Protože -“ zarazil se Harry, „co je vám vlastně do toho?“

Pane Pottere, pozor na jazyk,“ zasyčel Severus, „zřejmě už jste zapomněl, kolik lidí kvůli vám nastavuje krk, že chcete řady těch idealistů ještě rozšířit.“

Takže vy jste idealista? To bych do vás neřekl.“

Idealista je pan ředitel a já mám vůči němu určité závazky,“ odsekl Severus.

Harryho z toho tónu zamrazilo. Ale jen natolik, aby se zase začal chovat v rámci možností slušně. Vztek z něho tak docela nevyprchal. „Omlouvám se,“ procedil mezi zuby. Severus v odpověď mávnul rukou. Uražená kukačka se mezitím přemístila jinam a bylo slyšet jen šumění stromů smísené se všudypřítomným bzučením hmyzu. Harry chodil kolem Severuse téměř po špičkách a přemýšlel, jak znovu otevřít to nešťastné téma. Nakonec své úsilí vzdal a šel se učit. Což také byla marná snaha, to ale Snape nemusel vědět.

Po dvou hodinách prolomil hradbu mlčenlivosti sám Severus: „Pottere, dobře si promyslete, zda chcete kontaktovat slečnu Weasleyovou, abyste o své starostlivosti ujistil ji nebo sebe.“

Samozřejmě ji,“ vypálil Harry.

Samozřejmě,“ utrousil Severus.

Ano,“ trval na svém Harry, ale najednou to jemu samotnému připadalo... méně pravdivé.

Ano, jistě, jak jinak. A můžete mi říci proč?“ tvářil se Severus co nejledabyleji.

A jsme zase u toho. Proč vás to tak zajímá?“ Harry už se nevztekal, pouze zjišťoval, co tím vyzvídáním Severus sleduje. Nejhorší pro Harryho bylo, že v něm Severusovy otázky vzbudily pochyby. Pochyby, které nebyl schopný zahnat ani ignorovat.

Jak jsem řekl, nedám ničí život v sázku kvůli vzkazu, dokud mě nepřesvědčíte, že to za to stojí.“

Harry zaváhal, pak spustil: „Měl jsem sen,“ začal a po Severusově pohledu rychle dodal: „Žádné Voldemortovy myšlenky, přísahám! Normální sen. Byl... osobní. Nemám věštecké schopnosti, takže nevěřím, že by se mohl vyplnit, ale přiměl mě přemýšlet.“ Pobídnutí ze Severusovy strany se nedostavilo, stejně Harry pokračoval: „O Ginny a o mně. Dlouho jsem se jí neozval a teď mám strach, že jsme se odcizili. Měl jste pravdu, potřebuji si to vyjasnit víc kvůli sobě než kvůli ní, akorát jsem si to předtím nepřiznal. Ale pořád to potřebuji.“

Tak. Dobrá tedy. Napište vzkaz, stručný, žádná jména. Já vám ho zkontroluji, a jestliže ho shledám vhodným, pošlu ho.“

Harry se sotva slyšitelným zamumláním „díky“ přikývl, vytáhl kus prázdného pergamenu z jedné z učebnic, chvíli trvalo, než našel tužku, a odebral se na druhou stranu tábořiště pod letitý dub, kde měl zdánlivě větší soukromí. Severus se věnoval sbírání dřeva, avšak nikdy se nevzdálil natolik, aby Harryho zadumaně okusujícího tužku ztratil z dohledu.

Asi po hodině, která mladému Nebelvírovi připadala jako půl dne, přišel Harry sklesle za Severusem. Ten seděl s knihou v ruce (ačkoli titul byl nečitelný, obrázek s kotlíkem a zkumavkami byl výmluvný dost) a vyhříval se na slunci. Harry zaváhal, zda je vhodné profesora rušit, a už se chtěl otočit k odchodu, když ho Severus vyzval, aby mu dal přečíst, co napsal.

Nic jsem nevymyslel. Nevím, jak to říci. Nebo spíš nevím, co říci,“ zkroušeně přiznal.

Pozdvižené obočí představovalo nevyřčenou otázku.

Začal jsem asi padesátkrát a nic. Nemá to smysl.“

Tak jste bojoval, abyste jí mohl předat zprávu, a najednou to nemá smysl. Takže jste celou tu záležitost přece jenom nemyslel vážně,“ v Severusově hlase se mísil údiv s rozladěním. A jeho výraz se nápadně podobal tomu, jaký nasadil vždy, když někdo ze studentů přihodil do kotlíku špatnou přísadu.

Myslel, opravdu!“ snažil se Harry zahnat ta mračna, která se stahovala v pohledu jeho učitele. Svěsil hlavu a začal rýt špičkou boty v hlíně. „Jenže čím déle nad tím uvažuji, tím víc si uvědomuji, že mi to s Ginny takhle na dálku stejně fungovat nebude. Ten sen - to se moje podvědomí rozhodlo, že bych si měl tohoto detailu konečně všimnout. Posílat vzkazy tím pádem není třeba, odpověděl jsem si sám.“

Ani ji nechcete informovat o... svém novém stanovisku?“ zeptal se málem opatrně Severus.

A co bych jí napsal? ,Už tě nechci, promiň‘? Bude lepší, když ke stejnému závěru časem dojde sama. Třeba se tak dávno stalo...“ s těmi slovy se Harry otočil a odkráčel. Severus si trochu nepatřičně pomyslel: ,Odkdy za ním ten plášť tak vlaje?‘

Přestože byl Harry očividně nešťastný a přestože už toho dne spolu nepromluvili, jako by z nich spadlo jakési neviditelné břemeno. Kupodivu z obou.


12.04.2009 04:04:07
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one