Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Ehm, pokyn zněl: “Mám jednu radu: DEJ TO NA STRÁNKY :-) Pokud možno to, co jsem ti poslala opravené zpátky. Dneska. Ať mají čtenáři radost;-)” Šárka
Čímž za prvé děkuji Šárce za opravení textu (z její chvály mám pocit, jako bych se zlepšovala či co), za druhé vítám přibyvší (správnost přechodníku neřešte) čtenáře – a komentující, z nichž máme obě pekelnou radost, za třetí Šárce, že mi tohle rozkázala. (Asi už viděla mou přepracovanost a neschopnost udržet text, který jsem napsala a poslala, to když jsem jí přesto, že mi ona Duel přeposílala opravený, poslala já znova mail s Duelem, který jsem uviděla v rozepsaných e-mailech. Ano, Šárko, skutečně jsem zazmatkovala, takže díky Ti za povel!)

A vrrr, jestli nebude kapitola do měsíce hotová. :D Ne, dělám si srandu (dva týdny by měly stačit :D :D).

 

As nota: Některé věci trvají delší čas. Například strávit pár faktů, nechat je uležet a něco si rozmyslet. Někdy ani nedojdete k řešení (což se u mne stává pravidlem), to ale neznamená, že čas strávený nad rozjímáním nebyl užitečný.

Já i Šárka – testla jsem si ji, raději se neptejte (Šárko, omlouvám se) – hodláme Duel dopsat. Někdy to zkrátka trvá déle. Takže… namažte si pod kolenama, cesta bude dlouhá a kostrbatá. (Aneb děkujeme za přízeň!)

Ginny bylo do breku. Tolik toužila spojit se s Harrym a vyříkat si vše, co ji trápilo. Připadala si, že Harryho podvádí, když za jeho zády bez jeho vědomí chodí na schůzky s Deanem. Zároveň však Harryho za jeho nedostatečnou snahu zkontaktovat ji nenáviděla. Nenáviděla, když někdo udělá v čemkoli pauzu a – situace, vyplyň si…

Nebyla tak naivní, aby ze všeho obviňovala jen Harryho, jistě na tom měla svůj díl viny. Ale být to na ní, pohádala by se a věc by se potom nějak vyřešila. Rozhodně by nastalou situaci nepřecházela mlčením. Ti muži…

***

“Výpad. Zpátky. Výpad. Zpátky. Výpad. Zpátky,” Severus kolem Harryho kroužil a kontroloval každý jeho pohyb z každého možného úhlu, jen aby ho mohl seřvat za každý chybný krok.

“Už nemůžu,” vychrčel Harry asi po hodině vykonávání té samé činnosti. Severus zastavil své přecházení, zabodl meč metr od místa *, **, kde stál, a opřel se o něj. Čekal.

“Bolí mě ruce a nohy, rapír už neudržím,” a demonstrativně připlácl ruku k tělu.

Teprve nyní pozvedl Severus obočí, snad jako by se díval na beznadějného zoufalce a bylo mu ho i líto. Poté vrátil obočí na své místo.

Promluvil kupodivu klidně, ale přirozeně ledově: “Přidejte si padesát kliků k dosavadnímu počtu. Denně. A běhejte o půl hodiny déle.”

Severus meč vytáhl ze země, vzal Harrymu rapír z ruky a jal se čistit obě zbraně, zatímco Harry se šel převléct.

Když se vrátil, Severus pořád čistil svůj meč. Harry se posadil na první věc, která mu sedět umožnila, a zahleděl se na Severusovo počínání.

Severus přejížděl čepel meče tam a zpátky, až se leskla a odrážela okolní přírodu ve své zrcadlové čistotě. Harry se nevydržel dívat moc dlouho. Ta podívaná mu přišla nepatřičným způsobem provokativní a dívání se nevhodné, i když vlastně netušil proč. Sklopil zrak a dál jen podvědomě vnímal, co Severus dělá.

A Severus? Nechal ho dívat se. Soustředěně se věnoval své činnosti.

“Jak jste se k šermu dostal?” vyhrkl Harry dřív, než si stačil zalepit pusu. Dokonce ani nepatřičná podívaná – jak si ji před chvílí v mysli označil – mu nezabránila vyděšeně vzhlédnout na Snapea.

Kupodivu Severus ztuhl. Ramena měl napjatá, přestal leštit meč a zadíval se před sebe, což znamenalo, že se díval do hlubokého lesa mezi kmeny stromů.

“Omlouvám se,” vyhrkl Harry zase spěšně.

Severusovo napjetí ramen povolilo a jeho ruka dokončila poslední tah hadrem. Po tom pohybu se rozhostilo napjaté ticho.

Severus sklopil pohled k meči a uložil ho do pochvy. Otočil se na Harryho, opřel se bokem o stůl, na kterém ležel meč v pochvě i rapír, a zapřel se zády o kmen stromu. Hodil hadr na stůl a založil si pohodlně ruce na hrudi.

“Omlouváte se,” zopakoval Severus a nejprve si prohlédl oblohu – jen pár mráčků – než se podíval zpátky na Harryho.

Při zvuku jeho hlasu se ošil – nikdy předtím nerozehrála Harryho slova tolik emocí v hlase mistra lektvarů a právě dosáhl přesvědčení, že už nikdy nechce tolik emocí z jeho hlasu slyšet.

Snape se poměrně rychle ovládl a pokračoval: “Nač přesně se ptáte? Kdo mě k šermu přivedl, kvůli komu jsem se začal šerm učit nebo kdo ze mě začal dělat schopného duelanta?”

Harry se raději neptal, jestli je v tom rozdíl, nechtěl pokazit kouzlo Snapeovy ojedinělé sdílnosti. “Na vše,” vydechl navzdory svému předsevzetí.

“Jak neskromný požadavek,” zanotoval Severus v kontrastu s minulým rozpoložením jízlivě. “Proč, pane Pottere, lidé, jakmile jim nabídnete prst, chtějí ruku?” zeptal se.

Harry nesměle pokrčil ramenem.

Severusovi nezbylo než ušklíbnout se a pokračovat: “K šermu mě přivedl můj otec a přísahám, že kdyby byl jediný, kdo mě o něm uvědomil, víckrát bych se meče nedotkl,” zavřel oči a nasál do plic prudce vzduch.

“Začal jsem se učit poměrně pozdě. Bylo to kvůli Blackovi. Je vskutku ironie, že mě k tomu vyburcoval váš kmotr a že jeho bratr a Belatrix mě začali učit a cvičit se mnou, až ze mě udělali toho, kdo se dokáže – byť stěží – ubránit. Bela umí být skutečně ostrá a je bravurní v podlých výpadech. Když si na ni nedáte pozor během prvních pár sekund nebo minut, je po vás. Což skýtá jistou výhodu – Bela nehraje na výdrž. Její rány jsou okamžité a smrtící. Ale kdo skutečně uměl šermovat, byl Dracův otec – Lucius. Nebýt jeho výcviku, už dávno tu…” Severus se zarazil a podíval se ostražitě na Harryho. “Které jsou ty další otázky?”

“Prosím?” zeptal se Harry nevěřícně. Nemohl uvěřit, že Snape skutečně poznal, že má i další otázky.

Severus vyčkávavě pozvedl obočí.

“Kde a kdy jste se dostal k šermu,” vypadlo po minutě ticha z Haryho ztěžklých úst a staženého hrdla.

“To je vše?” zeptal se Snape posměšně.

“Kam a s kým chodíte cvičit…” dodal Harry s přesvědčením, že tohle nepřežije.

Severus povzdechl a pronesl hlubokým hlasem: “Momentálně s vámi a jen pár kroků od místa, kde stojím. A jde to i poznat,” prohlásil uštěpačně. “Nicméně schopný duelant nebyl jen Lucius a mnohé jsem se naučil i od dalších… se kterými jsem chodíval cvičit, dokud jste mě nezatáhl do téhle šlamastiky.”

“Kdo?” pohnul Harry ústy, ale nevydal hlásku. Tak napjatý byl.

“Koho byste tipoval?” pozvedl Severus obočí. Posměšně, jak jinak.

“Madam Hoochová?”

“Slušný pokus… na poprvé,” uznal Severus. “I s ní jsem si párkrát zašermoval. Ale není nijak zvlášť dobrá. Věnuje se raději… přízemnějším sportům. A dál?” nabádal Harryho.

“Dál?” šrotovalo Harrymu v hlavě.

Severusovy rty se zvlnily do úsměšku: “Zkuste toho nejnepravděpodobnějšího člověka…”

“Hagrid!” vypadlo z Harryho.

Severus protočil oči: “Hagrid je poloobr, ne člověk,” obeznámil ho s více než zjevným faktem. A řekl to tak, že Hagrida to zjevně jako možnost vyloučilo.

“Nemám zdání,” vzdal se Harry. Raději.

“Jedním z nejlepších duelantů byl ředitel. Hodně mi pomohl. A další… jako další bych mohl uvést vaši kolejní ředitelku. Na nesportovkyni a ženu má slušný potenciál. Zvláště s ohledem na její léta,” podotkl Severus netaktně.

“Ještě mi řekněte, že s vámi šermovala Trelawneyová, a jdu se rovnou utopit do jezera,” prohlásil Harry s vážnou tváří.

Severus útrpně protočil oči: “Ta? Kdyby vzala do ruky meč, hrozilo by reálné nebezpečí, že si rozčtvrtí věštecké koule. Jak ta by mohla šermovat?”

“Upřímně, po vámi pronesených informacích bych se už ani nedivil,” oznámil mu Harry a Snape se ušklíbl.

“Hlavu vzhůru,” řekl Snape něco neuvěřitelného a odrazil se od stromu. “Nejsme ani v jedné tisícině toho, co budete muset zvládnout,” Severusovy rty se zvlnily v něco jako nepřirozený a neupřímný úsměv a majitel tohoto úsměvu se jal čistit Harryho rapír.

Harry si ale nedal pokoj: “Víte, jak jsem si šel k vám pro lektvar?”

“Prosím?” zeptal se Severus za sebe, ale nevypadalo to, že Harryho nějak moc vnímá.

“Když mě chtěla Romilda…” polkl, pořád se mu ta událost nepříjemně vracela. Když za vámi někdo tak dlouho dolézá, začne to být nepříjemné, jakkoli to mohlo zpočátku lichotit, “dostat. Šel jsem k vám do sklepení ukrást protijed.”

“Na to si moc dobře pamatuji,” zarazil ho Severus opětovně – mnohem více přítomným hlasem a upřímně řečeno i mírně nakvašeným. “No a?”

“Měl jsem v ruce Pobertův plánek. Proč jsem vás na něm neviděl?” dovysvětlil svou otázku a Severuse tak podruhé za tento den přinutil ztuhnout a podívat se za sebe na Harryho. Tentokrát s přimhouřenýma očima a s mírně vykolejeným pohledem. A už podruhé Severus odložil věc, kterou čistil – tentokrát rapír. Otočil se k Harrymu čelem a přikročil blíž, při chůzi se nadechoval, aby řekl něco, co se – jak se Harry obával – jemu líbit nebude.

___

* Š: Takové barbarství! :-o -/ :D

** P: Vždyť ho vyčistil!

08.08.2009 19:40:03
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one