Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Jak se vlastně posílá na smrt? Harry by nikdy nevěřil, že je to tímto způsobem. Pohlédl dolů, do prázdna, do vln moře, které se tříštily o skálu. Chvíli prodlel v nehybné strnulosti. Vzhlédl. Dohnali je. Téměř. Takhle to neskončí. Živé je nedostanou*. Pohled mu uklouzl k jeho společníkovi. Stál na druhém ze dvou výstupků a plášť mu trhal vítr.

Jeho tmavé oči jednou proklály vzduchoprázdno, černou díru končící ledovými, páteř drtícími a srdce zastavujícími vlnami, posléze probodly jej; tmavá obočí se zformovala do skoro nezaznamenatelných oblouků. Nikdy by si jich nikdo nepovšiml, dokonce ani toho pravého, kde oblouk kazila – nebo doplňovala – nepatrná stříška.

Harry jednou rázně kývl hlavou směrem k zemi. Hlavu nechal svěšenou, už nevzhlédl. To gesto mohlo být pouhým odmítnutím dívat se budoucnosti do tváře, ne přikývnutím jakožto odpověď na pozvání.

„Teď už neutečete!“ vykřikl kdosi z řady bezejmenných pronásledovatelů. „Chyťte je!“ zazněl povel.

Otočka. Rozběhnutí. Kradmý pohled bokem. Odraz. Černý vlající plášť mizící přes okraj. A nekonečná doba pádu. Skočili současně. Ale Snape byl těžší a vyšší a padal rychleji. Harry ho po chvíli ztratil z dohledu. Jediné, co bylo skutečné, byla ta mořská ústa pod ním.

Snažil se nevnímat svištící zvuk, zoufale si snažil nepředstavovat meloun hozený z paneláku tříštící se o zem. Bránil se představě jeho nohou vypadajících přesně stejně jako meloun při dopadu na zem, celého těla vypadajícího jako ten meloun (!) stejně jako panice. Ani jedno se mu nedařilo.

Škubl sebou. Někdo mu svázal nohy a potáhl ho o několik sekund vpřed do náruče nevyhnutelné smrti. Snape. Jeho plášť zuřivě se zmítající nad hlavou s mastnými černými vlasy směřující stejně zarputile vzhůru jako plamen pochodně. Snape! Harry si najednou uvědomil, že i jeho plášť mu vlaje nad hlavou jako smyslu zbavený a snaží se uniknout té rychlosti a váze a gravitaci… všemu, co ho táhlo dolů. A Snape ho táhl o to rychleji ke dnu, o co byl těžší. Harryho vyděšené oči zaměřily objekt. Vyděšený. Nevykřikl. Nemohl. Vítr mu bral slova z úst.

„Připravte si ruce a kolena,“ zařval Snape. Harry nechápal. Věděl, že umírá. A že se rychlejší smrti nevzpírá. Víc mu nemohlo do mysli proniknout. Nebylo místo.

Paže kolem pasu. Trhnutí. Tah. Ruce se prudce zabořily do čehosi měkkého. V té rychlosti, v jaké letěl. Zabodl se jako svíčka do dortu. A tváří přistál na Snapeově hrudníku. Rychle vyhledal jeho obličej pohledem. Němý výkřik. To v něm bylo vepsáno. Harry rychle vyhrabal ruce. Zabral za Snapeovy.

„Nadechněte se!“ zakřičel na něj. Dva jeho neúspěšné pokusy. Jistěže! Snape přistál na zádech. Vyražený dech. Jednou, tak silně, jak dokázal z pozice, v jaké skončil, ho udeřil do zad a zase na něj cosi zakřičel.

Ticho vyplnil jeden mocný, hluboký nádech. Plus zašeptané: „Pryč.“ Jak jinak? Snape se nikdy nezdržoval s tak hloupými a podřadnými lidskými potřebami, jako bylo prachobyčejné dýchání.

 

*Ano, Gabrielo, tomu věřím. Živý nás nedostanou, Woman, Lucie Bílá

08.08.2011 17:46:30
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one