Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


„Náhodně vyslechnutá jasnovidka“

Doporučuji si pročíst kapitolu Náhodně vyslechnutá jasnovidka z PDK. Nebo aspoň str. 447 až po konec… (kapitoly!)

 

„Chceš tedy dnes večer jít se mnou?“

Tak dost. Už se o tom nehodlám dál bavit. Jsem si jistý. Severusi Snapeovi absolutně důvěřuji. Profesor Snape se dopustil strašlivého omylu. Omyl. Omyl… OMYL. Chceš tedy dnes večer jít se mnou?

Harry zamrkal. Ani si neuvědomil, že hlavu sklonil a v podivném úhlu civěl na podlahu. Pomalu pohledem přejížděl od vyčuhujících špiček bot přes hábit a zmocňovalo se ho dusivé podezření, že toho muže vlastně vůbec nezná. V hlavě mu blikala otázka, co to vlastně ten člověk před ním právě dělá; co to sehrál? Jak mu má věřit?

Než zelené oči doputovaly ke starším, pomněnkovým, Harryho tělo sebou smýklo dozadu. Jednou. Bez jeho vůle. Pryč od toho muže.

Zjevily se před ním dvě cesty. Uchvácenost, potřeba a touha jít s ředitelem, konečně se zúčastnit toho většího… toho, o co celý život v Bradavicích usiloval. Nebýt v pozadí… Ta výprava znamenala pomoct lidem. Těm, kteří se báli, těm, kteří s ním celý jeho život kráčeli a kryli mu záda, znamenala ukázat, co v Harrym bylo. Ta druhá byla sobecká a osobní a představovala možnost konečně se vymotat z těch pavučin nejasností, ve kterých se Harry od prvního ročníku… možná že celý život… ocital.

Nyní si opětovali rovný pohled. Brumbál čekal, klidný, smířený se vším, co by mu Harry chtěl sdělit, smířený se životem, který žil. Harryho… Harryho pohledem prosakovala nedočkavost.

Cvak. Najednou vše zapadlo do sebe. A Harry znova udělal krok vzad směrem k východu. Nitrobrana mi doopravdy nikdy nešla? Skvěle.

Dva záblesky.

Že to nestačí.

A že mu nevěří.

A Harry se obrátil na podpatku a rozběhl se. Dveře zásadně rozrážel tak, že kliky musely rozštípnout kámen, když o něj udeřily, Trelawneyovou málem porazil, když kolem ní proběhl – zjevně si to s ředitelnou zase rozmyslela, jelikož vstup dávno minula – a duchy a obrazy pokřikující na něj, že je po večerce, co dělá venku, ty zásadně ignoroval. Běžel tak, že si na posledním schodišti myslel, že mu plíce vybuchnou, jak zhluboka dýchal a jak to bolelo. Ještě poslední bláhová myšlenka, že možná, kdyby byl dost rychlý, Brumbál by na něj počkal, se mu s bolestivým hysterickým uchechtnutím okradeným o vzduch a naději prohnala hlavou. Věděl, že to je zbytečné, že zvolil, že Brumbála poslal samotného a rozhodl se pro sebe a že na tom už nic nezmění.

S tím vším, k smrti znaven, vzteky bez sebe, třikrát rázně a zoufale zabušil pěstí na dveře Snapeovy pracovny.

 

A/N: Taky jste si někdy řekly, jak by to tehdy bývalo dopadlo, kdyby Harry Brumbálovi řekl ne?

22.04.2011 18:38:45
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one