Meč a koruna
Tyto stránky mohou lokálně obsahovat povídky 18+ (nevhodné pro děti), homosexuální tématiku, Harryho Pottera (a Severuse Snapea!) v souvislosti s homosexuální tématikou. Postavy Harryho Pottera nejsou mým vlastnictvím a já si na ně nečiním finanční, autorský, duševní ani jiný nárok.

To, že se vám to nelíbí, neznamená, že nemám pravdu. To, že se mi to nelíbí, neznamená, že nemáte pravdu vy. Dokud si nezačneme věci definovat, nedám vám, pro co jste si sem přišli, a vy nedostanete, pro co sem chodíte.
Vítejte na mých stránkách plných textu.
e-mail: trelawney@centrum.cz
Facebook


Zajímavá jepičí historie příběhu. Nejdřív jsem to zkrátila, abych to teda napsala, když mě to teda napadlo. Je to spíš téma na kapitolovku. No… a jak jsem to zkrátila a napsala, nějak se mi to rozpadlo a teď se mi to nechce dokončit vůbec, aby z toho nebylo totální bláto. :) Takže ve zkratce: Harry (ten z budoucnosti) se vrhne před Hermionu (tu z minulosti), když po ní švihne Voldy Avadou. A Harry (ten z minulosti) ho (Voldemorta) dorazí.

No a myšlenka? P? PWP?! Teď vážně. Z třetího dílu víme, že past oneself nesmí vidět své future oneself ani present oneself. (No, tohle by se dalo napsat asi třemi dalšími způsoby, ale nechtějte to po mně, prosím, ani kombinatorika, ani ty další pošucké variace a permutace mi nikdy, nikdy nešly a nerozeznala jsem je od sebe. *grin* Ne, nematurovala jsem z matiky.) Takže ten Harry, co přežil (ten z přítomnosti, i když ta už je teď teoreticky jedna… dávalo vám někdy smysl cestování v čase?), má psychické problémy, protože viděl jaksi… sebe, že… navíc sebe umírat. *ťuká si na čelo* Aspoň víte, proč jsem to nedokončila. A znáte jednu z mých slabin (krom blbosti – zdravím Sinam Llumi – a těžkým gramatických přečinů, jako je ignorace vazeb předložkových – zdravím Sinam Llumi – a taky krom přirozené brunetí palogiky) je to i ano, tušíte správně, naprostá časoprostorová dezorientace.

Ještě furt se to chystáte číst?

Sebevrazi…

Takže: z podrubriky Zrnka.

 

Jednou mi bylo řečeno, že mohu zabít Voldemorta, protože jsem se ještě nenaučil nenávidět.

Byla to pravda.

Kdybych byl ve stejné situaci, jako byl on, možná bych udělal to samé.

Nevím to.

Dík němu se to nikdy nemusím dozvědět. A i když jsem na něj za hodně věcí naštvaný, zlobit se na něj nedokážu.

Pořád mám ten dojem, že věštby jsou to, co ovlivňovalo jeho život do konce. To a chuť pomstít se. Za tyhle dvě ho ovšem neviním vůbec.

„Cože po mně chceš, Pottere?!“ zaječel Draco Malfoy, až se jeho hlas odrazil od porcelánových nádob, které lemovaly stěny.

„Chci pomoc,“ ubezpečil ho Potter.

„Proč ode mě?“ zatvářil se Draco zhnuseně.

„Protože ti na Snapeovi záleželo,“ odvětil Harry.

Dva pancíře se na něj nedůvěřivě zaměřily: „Ale tobě ne,“ namítl prostě.

Na to se Harry zamračil a místo vysvětlení, kterému by Draco Malfoy sotva věřil, odpověděl: „Já mám své důvody.“

Na dlouho dobu se místností rozhostilo ticho, dokud ho Malfoy nepřerušil dotazem: „Kde chceš vzít obraceč?“

„To už je moje starost.“

Nedůvěřivý pohled: „Kdo s námi půjde?“

„Hermiona,“ začal Harry. Ale místo výstupu naklonil Malfoy jen hlavu, jako by se to rozumělo samo sebou. „Ron, Neville a Lenka.“

„Proč ti poslední dva?“ nechápal Malfoy.

Harry se odmlčel a dlouze se nad odpovědí zamýšlel: „Oba jsou schopnější, než věříš, Malfoyi.“

„Například…?“ pobídl ho Draco ironicky.

„Například Lenka má vynikající smysl pro neobvyklá řešení,“ ustálil se Harry na nejpevnějším bodu.

Ozvalo se přezíravé: „Máš své důvody,“ které nevyžadovalo další reakci.

„Půjdeš?“ zeptal se opět Harry.

„Chci právo přehlasovat vás všechny, Pottere.“

„To nedostaneš, Malfoyi.“

Zmijozel okamžik zvažoval své možnosti, až přišel s: „Tak tebe, chci, aby mé slovo mělo stejnou váhu jako tvoje.“

„Fajn,“ řekl Harry.

„Fajn,“ odsekl Malfoy.

Zabralo to přikývnutí, otočku a pár vteřin – odejít z Malfoyova domu.

„Ty Pottere!“ zakřičel na něj ode dveří, když už byl Harry u brány. „Co ti to ta Trelawneyová navykládala?“

Harry se na Malfoye podíval, vědom si, že z té dálky jeho úsměv neuvidí, a místo odpovědi šťouchl loktem do brány a byl v trapu.

Brumbál.

Ovlivnil nás oba hodně a přece měl na něj větší dopad. Mě nikdy nepřišlo na mysl použít to jeho: „Pokud všechno půjde dobře, podaří se vám dnes večer zachránit víc než jeden nevinný život,“ znova nebo v souvislosti s někým jiným než s Klofanem a Siriusem.

Jeho to napadlo.

Naštěstí.

„Mami, mami, tak dost! Jdeme přece jen k Harrymu na Grimmauldovo náměstí, co se může stát?“ zuřil důstojně Ron.

Molly hodila do tašky vlněnou čepici a usmála se: „Nikdy nevíš, co se může stát, drahoušku.“

Z Doupěte je vyprovodilo úzkostné: „Opatrujte se!“

„Jako by věděla, že nejdeme na Grimmauldovo náměstí,“ ulevil si Ron.

„A jakou výmluvu jsi použil ty?“ otočila se Hermiona na Draca, který už čekal na Grimmauldově náměstí 12 usazený v černém křesle před krbem.

Draco si Hermionu přeměřil pohledem: „Jsem s Gregem na jejich riviéře ve Francii.“

Ron pochechtávání zakryl záchvatem kašle, naopak Lenka se zasněně usmála: „Určitě tam máte spoustu rožínek. Rožínky jsou typické pro Francii.“

Draco se zamračil: „A to je podle tebe dobře nebo špatně?“

Lenka slétla na zem a vážně se na Draca zadívala, jako by se jí ptal na odbornou radu: „Neutrální.“

Malfoy v lhostejném aha pokrčil rameny.

„Všichni máte dopisy připravené?“ zeptal se Harry.

Patero sov čekalo přichystaných k jejich úkolu, byly seřazené ke svým hromádkám dopisů a krmení se jim mělo denně automaticky dosypávat.

„Chápejte – podle mých výpočtů by tady neměly uplynout víc jak tři dny,“ ujistila všechny Hermiona­.

„A tím si nejsi jistá,“ ujasnil Harry a Hermiona se zapýřila. „Proto tahle opatření,“ dodal a poplácal ji po ruce. „Máš všechno připraveno?“

„No…“ Hermiona se zakroutila a zaskuhrala, „nejraději bych si to všechno překontrolovala, a…“

Ne zaznělo pětihlasým sborem.

„Dobrá, dobrá!“ odvětila mrzutě Hermiona a vzdala se.

„Obraceč?“ pozdvihl Harry obočí k Ronovi a Hermioně.

Obraceč se na dlouhém řetízku zhoupl a zaleskl.

„Jdeme do toho,“ ulevil si s povzdechem Harry a přinutil všechny, aby se shlukli co nejblíže k sobě.

„Co tvoje sova, Pottere?“ dolehlo k Harrymu, když zrovna věnoval poslední sentimentální chvilky téhle přítomnosti. Malfoy ho rozptýlil natolik, že na sentiment před odchodem vůbec nezbyl čas.

Tvrdě si ho přeměřil a odpověděl: „Pokud vím, bude už druhým rokem po smrti,“ to „vinou jednoho z kamarádů tvého otce“ zůstalo nevyřčeno.

Kolik věcí bychom museli změnit, abychom docílili takové budoucnosti, jakou si představujeme? Až kam bychom se museli vrátit, abychom novou budoucnost ukotvili a uložili? Lze to vůbec? Kolik obětí to stojí?

Nedovedu si vůbec představit rozsáhlost takové záchranné akce. Nedovedu si představit, že bych ji plánoval. A přesto se to někdy stalo. Někdy v minulosti. Nebo to byla budoucnost? Prý je zmatenost normální, nicméně jsem z ní unavený.

A mám z toho strach.

„Oslavujte, máme vyhráno!“ vrazil Draco do stanu s rozšklebeným úsměškem plný samolibé pýchy. „Mise splněna, Temný pán půjde místo po Severusovi Snapeovi po mé mladší maličkosti.“

„Výborně!“ pochválil ho Neville.

„Jak?“ vydechla ohromeně Hermiona.

Draco se vytáhl do výšky, nasadil smrtelně vážný výraz a prohlásil podlézavým hlasem: „Můj pane.“

Udělal krok zpět, otočil se a zatvářil se jako pán světa: „Draco…“ rukou udělal pobízivé gesto svrchované štědrosti.

Přeskočil na svou stranu a zatvářil se vražedně: „Jsem si naprosto jistý, že ta hůlka nikdy ve vlastnictví Severuse Snapea nebyla.“

Přeskočil na Voldemortovu stranu a opět nasadil královskou štědrost: „Jsi si jistý?“

Na jeho straně odpověděl: „Nenávidím mudly a ano, jsem si naprosto jistý, můj pane.“

„Výborně,“ řekl povýšeným, spokojeným hlasem Voldemorta – být s ním tak často a předstírat loajalitu k němu na něj doléhalo – a aristokraticky zamával rukou, „ušetřil jsi mi mnoho času a energie. Za odměnu ti dávám blá, blá, blá. Nejsem úžasný?“ zeptal se už normálně a vystřihl před Harrym pukrle.

Lenka uznale pokývala hlavou, Ron ho dokonce poplácal po rameni a Hermiona se mu v blaženém přítmí mysli zavěsila na krk.

A Harry?

Harry si Draca chvíli vážně prohlížel, pak se k němu odvrátil zády a odešel do vedlejší „místnosti“.

Draco se zamračil a zavolal za ním: „Jeden by si myslel, že bude s výsledkem přinejmenším spokojený, když rozkazuje nám a ani se nemusí převlékat za mladší kopii svého otce. To on nás do tohohle uvrtal, tak co mu zase je?!“

Hermiona se od Draca odtrhla, zamračila se na něj a s nesouhlasným vrtěním hlavy odešla za Harrym. Díval se z malého průduchu stanu ven a Hermiona mu položila ruku na paži v utěšujícím gestu.

Neusmíval se ani nesmál, nehovořil mnoho. Ale byl tady. A všechny utěšoval, když to bylo třeba.

„Ty, Weasley,“ obrátil se Draco podmračeně, ale už klidně, na Rona. Snížil hlas, ale Harry a Hermiona jej slyšeli perfektně – to ty tenké stěny stanu. „Co bylo obsahem té údajné věštby?“ zeptal se zvědavě.

Hermiona stiskla Harryho ruku. Už nesčetněkrát ho žádala a pokaždé se stejným výsledkem.

„Na to se budeš muset zeptat jeho, Malfoyi,“ slyšeli Ronovu odpověď a vzdalující se kroky.

Hermiona přemlouvala Harryho i tentokrát prosebným pohledem. Všechno marné. Harry jen opětoval pohled tím nejpevnější, jakého se jí od něj kdy dostalo; podivně ji tím utišil.

Už nezáleželo tolik na tom, že jim to neřekne.

Tohle z něj zkrátka nedostanou.

Upřímně řečeno – pochybuji, že bych se vracel zrovna pro Snapea.

Siriuse, Remuse, Tonksovou… to ano. A přece si on vybral Snapea. Proč? Co za tím bylo? Proč pro něj mělo cenu vracet se v čase zachraňovat zrovna Snapea? Já vím, že zemřel jako poslední. A vím, že nebylo možné vrátit se o víc než o rok. A taky vím, že věděl víc než já.

Jenže to stejně nechápu.

„Vedli jste si výborně,“ pochválil je hromadně Harry.

„Kdo půjde hlídat mě a Rona?“ zeptala se Hermiona.

Harry se otočil k Nevillovi a Lence: „Ujmete se toho?“ odpověděly mu dva široké úsměvy. „Fajn, nezapomeňte dohlédnout na Nevilla a Nagini.“

„A Draco?“ otázala se Hermiona znova.

„Prozatím ty a Ron,“ odpověděl Harry.

„A co Severus?“ zeptal se Draco.

„O toho se postaráme my dva. Stejně se všichni setkáme na pozemcích,“ odvětil Harry a pohlédl na ostatní čtyři.

„A kdo pohlídá tebe, Harry?“ zeptala se Hermiona úzkostně.

„V téhle fázi už nepotřebuji hlídání,“ prohodil Harry fakticky.

„Ale jak se dozví…?“

„Dozví se, co má dělat, neboj,“ uklidňoval ji Harry, sám smířený.

Dřív, než se stačili na cokoli dalšího zeptat, zavelel Harry rozchod a vydal se směrem, kde Snapea tušil; Draco Malfoy jemu v patách.

„Nebudu se tě ptát, proč jsi nás rozdělil zrovna takhle,“ řekl mu téměř nervózní hlas, ze kterého nešlo poznat, jak velký strach Draco má. Ale měl ho. Stejně jako tehdy v Temném lese, když jim bylo jedenáct.

„Fajn,“ ušklíbl se Harry a otočil se na něj, aby ten efekt vyzněl; Dracovy zorničky se při tom pohledu údivem rozšířily – bylo to poprvé po roce, kdy viděl někdo v jakékoli formě úsměv Harryho Pottera, „neptej se.“

Je tak těžké věřit tomu, co mi bylo předloženo jako fakt. Měl výhodu – Snapeovy vzpomínky. Nezvratný důkaz. Důvod, proč mu věřit.

Nikdy jsem se k nim nedostal. Bylo mi řečeno, že Severusi Snapeovi věříme. Nic víc, nic méně.

A Severus Snape se neobtěžoval s vysvětlováním.

Je to bastard.

A nechápu ho.

„Dobře – teď šel na řadu můj otec. Přivedl Snapea. Byli v Chroptící chýši. Co dál?“

„Dál,“ odpověděl Harry, „tohle přeskočíme. Voldemort nemá důvod mít se Snapem pohovor v Chroptící chýši. Pokud jsi svou práci odvedl správně –,“ – „Přirozeně!“ – „– půjde Voldemort přímo po tobě.“

„A v které fázi…?“

„Pst! Přichází.“

Přišli.

Voldemort před Bradavicemi. Zastavuje postup Smrtijedů. Přikazuje jim všem přijít. A volá k zodpovědnosti Harryho Pottera. Stojí vprostřed. Vyčkává.

„Jsem tam,“ šťouchne Draco do Harryho.

Přikývne: „Jdi,“ přikáže Harry.

„Ale Severus…“

„Ten je v bezpečí. Jdi se o sebe postarat,“ odpověděl Harry.

„Neměl bys jít ty?“ znejistil Draco. Nechtěl mít za svůj život odpovědnost. Ne pokud nemusel.

Harry se nadechl a podíval se Dracovi do očí. Zvedl ruku, pevně ho chytil za předloktí a povzbudivě jím zatřásl: „Zvládneš to. Jdi.“

Draco polkl. Přikývl. Odešel.

A Harry sledoval dění zpovzdálí.

Bellatrix i Malfoyovi už stáli za Voldemortem. Lidé z Řádu, z Bradavic tvořili půlkruh a Smrtijedi, které Voldemort svolával, kruh doplňovali. Hledal mezi nimi Snapea.

A našel. Přišel zezadu a byl tak nenápadný, až téměř z krvelačné masy kápí a masek vyčuhoval.

Ale ne – byl ve svém maskování vynikající. Ztělesněná Nenápadnost.

Harry Potter ve své mladé kráse už mířil k místu, kde Voldemort stál a čekal na něj.

Jedna polovina černá jako noc stála zády k lesu.

Druhá polovina různorodých hábitů stála zády k Bradavicím.

Řád, studenti, profesoři, ošetřovatelé, přátelé hleděli nenávistně na Smrtijedy a Smrtijedi na ně.

Čas přepsat dějiny.

Vykročil k nim, vytáhl hůlku a připravil se.

Řekl mi: Nemůžeš s tím nic dělat. Řekl: Je jedno, jak se vrátí. Jestli přijde na jeho záchranu Krátura, ty, McGonagallová, Pomfreyová… jestli ho unesou Smrtijedi, aby ho mučili. Aby se mstili. Jestli se vrátí Fawkes. Smrt Snapea byla jen chyba ve výpočtu. Řekl: Jeho osudem je vrátit se. Tak se to nepokoušej změnit. Řekl: Mohl ho zachránit kdokoli a jakkoli, proč ne my? Řekl: Co neumírá, nepovstává. A pak řekl: Musíš umřít.

Mám se zabít? zeptal jsem se výsměšně.

Až přijde čas, pochopíš, jak máš umřít, ignoroval můj vztek.

A já se zeptal: Ale pokud ty žiješ, přežiju svou smrt i já. Že?

A on odvrátil pohled a prohodil s úsměvem: Ne. Co tím myslel? Řekl: Vyzve tě. A až se to stane, musíš přijít a umřít.

Dožadoval jsem se: A zrovna Snape musí přežít? Mě? – Proč?

Řekl: Protože nesmí zemřít.

Zeptal jsem se: Jaký to má smysl?

Odvětil: Pro tebe? Vůbec žádný.

A přesto je to důležité, dožadoval jsem se. Přišel jsi. Ukázal ses mi. Porušil jsi pravidla cestování v čase. A to všechno kvůli Snapeovi?!

Naklonil hlavu a typickým Brumbálovským praštěným hlasem plným veselí podotkl: To jsem udělal, co?

S tím se otočil a zmizel.

Vytvořit bublinový štít patřilo mezi složitější kouzla. V momentě, kdy hlavní hrdina vstoupil do smyčky své vlastní smrti, se Harrymu štít vyčarovat podařilo. A nejen to. Rozdělil arénu na dobré, zlé a hlavní hrdiny scény.

Voldemort spustil něco v hadím jazyce. Nepochybně proslov.

Postavil se před Snapea a cítil, že Draco stojí před sebou.

„A ještě předtím, než tě odstraním z cesty, Harry Pottere,“ přešel konečně do angličtiny, „si musím něco vyřídit.“

Tvář podobná hadu se otočila na Draca Malfoye. Lord Voldemort pozvedl hůlku a vyřkl lhostejně: „Avada kedavra.“

Zelená kletba narazila na dva štíty. Bublinový, snažící se ochránit ze své podstaty úplně všechno, a ten Dracův.

Dracův štít byl zrcadlový, pevný a neochvějný. Byl na něj pyšný, že nezaváhal, že celý ten rok úsilí k něčemu byl.

Jeho neviditelný plášť z něj sklouzl a před mladým Dracem Malfoyem se objevil muž s kápí přes obličej – starší Draco.

Zrcadlový štít… poněkud slabší a dezorientovaná Avada kedavra zabloudila zrovna Snapeovým směrem. I z Harryho spadl neviditelný plášť, když použil zrcadlový štít.

Cítil, že ho propalují hnědé oči.

Jejich váhu neunesl. Neotočil se a nepodíval na Snapea, jen se narovnal, hůlku v pohotovostní poloze a čekal.

„Ty,“ usykl Voldemort. Poznal ho a měl oči prozatím jen pro něj. Draco starší jeho domněnku potvrdil přikývnutím. „Pánem bezové hůlky je tvá mladší kopie… řekl jsi. Řekl jsi, že se Severus Snape nestal jejím pánem.“

Snape za Harrym ztuhl.

Harry vprostřed kruhu mlčky přihlížel scéně.

„Nelhal jsem – Severus Snape není pánem té hůlky,“ odvětil Draco a stáhl z obličeje kápi. Odhalila Dracovy rysy podobající se den ode dne více otci. A polodlouhé blond vlasy. V dokonalé nápodobě svého otce.

A pak potřásl hlavou a dlouhé vlasy byly pryč, stejně jako několik vrásek a jizev navíc. Draco Malfoy se na Voldemorta zašklebil, otočil se na Harryho a poznamenal: „Dobrá práce,“ a to přes všechny poznámky, které k tomu měl v průběhu.

Voldemort se otočil na místo, kde stál mladší Harry. V očích mu vzplanula nenávist a vztek.

Pochopil?

Oh ano, pochopil.

Otočil se k staršímu Harrymu, který odvětil ledově, v téměř dobré nápodobě Snapea: „Chceš vědět, jak moc tě umírání bolelo?“

„A jak dlouho jsi trpěl,“ přitakal Voldemort sladce.

Ignoroval ho. Nastal čas k odhalení karet: „Harry,“ oslovil sám sebe a nenechal se zastavit tím, jak divně to znělo, ani pohledy jeho kamarádů a lidí, které znal i ze svého života, „jsi poslední viteál,“ podíval se na Toma a zpátky na svou mladší verzi. Musíš zemřít jeho rukou.

„Ne!“ zaječel kdosi vzadu. Ne kdosi, Hermiona! Hermiona, která vždycky všechno chápala rychle.

„Chyťte je!“ přikázal Nevillovi a Lence. Z dalších dvou sklouzl neviditelný plášť, když byli oba Harryho přátelé v mladším provedení zadrženi v rozběhu.

Bojovali. Bojovali hodně.

A klec se kolem Harryho mladší verze a Voldemorta uzavřela. Oddělila skutečné hrdiny od zbytku světa. Bylo to na nich.

Nikdy mi nestačilo dojít, že má smrt byla opravdová a nejen nějaký žert. Všichni přihlíželi a nikdo nic neudělal. Jako na hady v zoo. Jako jeden Dudley za druhým, ťukající na sklo, ale bez ponětí o tom, jaké to je uvnitř. Přál bych si už nikdy nebýt tak odevzdaný do jejich rukou.

Nikdo z nich se ani nepohnul. Nezastavil ho. Nepoložil za něj život. Nikdo.

Smál se. Uvnitř se viditelně smál, když jim všem odřízl cestu k Harryho mladší verzi.

„Jen škoda, mí drazí přátelé, že na vaší záchranné akci nesejde. Bezovou hůlku už mám, přišli jste pozdě. Ale neboj se, Harry,“ otočil se na toho, který stál v ochranářském postoji neustále před Snapem. „Přijdu si i pro tebe. Avada kedavra!“

Jeho mladší verze na poslední chvíli hodila hůlku na zem.

Harry Potter i lord Voldemort leželi na zemi mrtví.

„Tu teatrálnost musel pochytit z televize,“ podotkl Harry do hrobového ticha Bradavic a podíval se na Draca. Prošel svým i Voldemortovým štítem, který se rozpadl, jakmile se ho dotkl. Ověřil si, že jsou v této chvíli oba mrtví.

„Výborně,“ přikývl Harry.

„Ne,“ hystericky se rozeštkala mladší verze Hermiony. Mezi diváky obou stran to šumělo.

 

///

Zasyčel na Harryho staršího: „No jistě. Mělo mě napadnout, že zabít toho spratka bylo příliš jednoduché. To totiž bylo v plánu, že ano? Nedonutíš mě namířit proti němu hůlku, když teď vím, že by mě to zabilo. Budeš mě muset zabít sám.“

///

Stalo se to příliš rychle. Zahlédl, jak se Hermiona utrhla z pout rukou a rozběhla se k Harrymu. Harry z jiného světa se pohnul z místa, na kterém stál, aby bránil Snapea, chytil Hermionu a otočil ji. Zelený paprsek dopadl do zad Harryho staršího. Zpomaleně mu došlo, že to bylo kouzlo Voldemortovy hůlky, že míří na něj, že pronáší ta samá slova. Použil Expelliarmus a kouzlo se odrazilo.

Voldemort ležel na zemi mrtvý, konečně poražený.

01.11.2012 19:57:49
Tereznik
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one